Psali o nás - rok 2001

 

SLOVÁCKO č. 3, 16. 1. 2001

 

Kyjovskou Školičku naděje podpoří okresní úřad i stát

 

Jeden milion ze svého rozpočtu a šest set tisíc korun z přebytku nedaňových příjmů vyčlenil okresní úřad pro výstavbu Školičky naděje v areálu kyjovského Ústavu sociální péče pro mládež. Stejnojmenný projekt, podle něhož má být toto speciální zařízení vybaveno rehabilitačními pomůckami, je pak připraveno finančně podpořit ministerstvo zdravotnictví.

V areálu ústavu po devět let funguje jedna třída, v níž pedagogové kyjovské zvláštní školy ve spolupráci pracovníků školství, ÚSPM, speciálního centra ZvŠ a sociální oblasti vyučují tamní mentálně postižené klienty. Pro nedostatečnou kapacitu k ní ve stávajícím školním roce přibyla ještě jedna další třída.
„ Původně se mělo za to, že klienti ústavu jsou nevzdělavatelní. Jak se však ukázalo, i tyto děti jsou schopny naučit se číst, psát a počítat a přitom si ještě rozvíjet motoriku. Navíc se u nich zlepšilo i sociální cítění a chápání, “ řekla nám speciální pedagožka Dagmar Andrešičová, která mentálně postižené děti vyučuje.
Prostory stávajících dvou tříd jsou ale stísněné a citelně je pociťována i absence místností pro relaxaci a ergoterapii. „ Navíc se domníváme, že by děti měly pokračovat v dalším vzdělávání, například ve večerní škole, aby se jim nabyté vědomosti a dovednosti nevytratily, “ uvádí učitelka, podle níž je žádoucí také integrace se stejně postiženými dětmi z okolí, které v ústavu nežijí.
Pro Školičku naděje jsou kromě částky, kterou uvolní okresní úřad, zapotřebí ještě zhruba tři miliony. „ Věříme, že je dostaneme od státu, protože vzdělávání mentálně postižených dětí je v souladu s moderními trendy a navíc jde v rámci ČR o první projekt svého druhu, “ řekla k tomu přednostka OkÚ Danuše Křiváková, podle níž se má s výstavbou začít okamžitě po přísunu potřebných finančních prostředků.
 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 
SLOVÁCKO č. 9, 27. 2. 2001

 

Čím dříve děti do školičky přijdou, tím je to pro ně lepší

 

Pro tucet dětí umístněných v kyjovském ÚSPM, je dopoledne o něco zajímavější než pro klienty tohoto zařízení. Chodí do školy, ta jejich nese název Školička neděje. Jedná se o první projekt svého druhu v rámci ČR.

Školáci jsou rozděleni po šesti ve dvou třídách podle svých schopností. Ke skupince, v níž se v areálu ÚSPM vyučuje již devět let, loni v září přibyla další. Tato třída se zaměřila na nejmladší klienty ústavu, což je podle slov speciální pedagožky školičky D. Andrešičové velmi důležité.
„ Čím dříve se s nimi začne, tím je to pro ně lepší. V mojí skupině mám děti, jenž sem přišly ve čtrnácti. Mají sice slušný přehled o dění tohoto světa, ale čtení, psaní a počítání už jim jde hůře. Proto je potřeba s výukou začít co nejdříve, “ uvedla.
Výsledky práce s malými školáky ve Školičce naděje to jen potvrzují. „ Od září, kdy tyto děti přišly do školy, udělaly obrovský pokrok. Všechno, co děláme, na nich zanechává stopy, “ řekla Jana Štěpánková, která v nové třídě učí.
Podle ní je zářným příkladem Radim Šebesta, jenž do školičky přišel s nepřítomným pohledem, na nic nereagoval a vůbec nemluvil. „ Dnes už spolupracuje, je schopný dívat se na papír, vnímat obrázky, pozná zvířata, rozlišuje barvy, už drží tužku, a dokonce začal vydávat zvuky a směje se, “ poznamenala J. Štěpánková.
„ Celkově projevuje zájem o hračky a pomůcky. Chodí sem hrozně rád, když pro něj přijdu na oddělení, už se ke mně vrhá. Pozná, že jde do školy a těší se sem, “ dodala.
 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 

 

SLOVÁCKO č. 12, 20. 3. 2001

 

Snem mužů z chráněného bydlení je úplná samostatnost

 

Už dva roky se čtveřice mladých mužů umístněných v Ústavu sociální péče v Kyjově stará o vlastní byt dva plus jedna. Jan Krejčí, Petr Procházka, Petr Komárek a František Žák zajišťují sami úklid a výzdobu bytu. V malé kuchyňce si mohou připravit svačinu, uvařit kávu nebo čaj. Po dopoledním zaměstnání mají volno, takže mohou vyrazit třeba do města. Jejich snem je odstěhovat se z ústavu, v němž někteří bydlí téměř od narození, osamostatnit se a prožít vlastní život.

„ Chráněné bydlení jsme udělali z bývalého služebního bytu. Zařadili jsme do něj naše svěřence, kteří jsou mentálně na takové úrovni, že se o sebe mohou do jisté míry postarat. Dohled odborného personálu je však samozřejmě zajištěn, “ řekl ředitel ústavu L. Brňák. Chráněné bydlení je v podobných zařízeních vcelku běžné. Výjimečná je však možnost vycházek, kterou mají jen v Kyjově. „ Zpočátku jsme se toho báli, už proto, že ústav je hned vedle hlavní silnice. Kluci jsou ale bezvadní, žádné problémy s nimi nebyly, “ konstatuje Brňák.
Pokud někoho z obyvatel chráněného bydlení potkáte ve městě a dáte se s ním do řeči, určitě na první pohled nepoznáte, že je z ústavu pro mentálně postižené. Petr Komárek tráví hodně času v přírodě na horském kole. Petr Procházka si rád čte. František Žák je výborný lyžař, v roce 1997 byl druhý na speciální olympiádě v Kanadě. Jiří Krejčí chodí zase pravidelně pomáhat do kyjovského kulturního domu.
„ Líbí se nám tady, protože můžeme chodit sami ven a učíme se o sebe postarat, “ říká Petr Komárek. „ Já žiji odmalička v ústavu, ale nechtěl bych tu být do smrti. Mým cílem je změnit prostředí. Chtěl bych mít víc volnosti, najít si nějakou práci a třeba i ženu, “ shrnuje své plány. „ Vím, že to není lehké, ale člověk to musí zkusit. Když si nebudu vědět rady, tak se vždycky můžu někoho zeptat, “ dodává.
Podle Lubomíra Brňáka je dvaatřicetiletý Petr první ze čtveřice, kterému by rád našel příbytek v některém z domovů s pečovatelskou službou. „ Zatím se nám v nich podařilo umístnit dva svěřence a jsou spokojení. Chráněné bydlení má být předvojem pro úplné osamostatnění, “ vysvětlil Brňák. V ústavu, který se stará o 260 mentálně postižených, se najde víc mladých mužů, kteří by dokázali takto bydlet. Příležitost dostanou, když se někdo z jejich čtyř kamarádů osamostatní nebo pokud ústav vybuduje další podobný byt.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 
SLOVÁCKO č. 13, 27. 3. 2001

 

V Ústavu sociální péče pro mládež slavili padesátiny

 

Padesátiny oslavil minulý týden nejstarší obyvatel Ústavu sociální péče pro mládež v Kyjově. Pavel Prajza se narodil 20. března 1951 a do ústavu se dostal před deseti lety, když se jeho otec, známý kyjovský lékař, musel kvůli svému stáří přestěhovat do domova důchodců.

„ Zajímá mě hlavně fotbal, fandím Spartě a Kyjovu, “ vysvětlil Prajza, proč dostal k narozeninám hned dva dorty ve tvaru fotbalového hřiště. Kvůli fotbalovým výsledkům také každé úterý odebírá výtisk Slovácka.
„ O fotbale si rád čtu. Kromě toho pomáhám v dílně nebo na zahradě, “ shrnul Pavel Prajza, který je vyučeným zámečníkem, své záliby.
Věk padesát let je zatím v ústavu zcela výjimečný. Postupně se ho však mohou dožít další svěřenci. Zatímco v minulosti byli mentálně postižení po dosažení 26. roku stěhováni do jiných zařízení, dnes zůstávají často celý život v jediném ústavu.
 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 

 

ROVNOST č. 103, 3. 5. 2001

 

Pro čtveřici mladých mužů zřídil kyjovský ústav tzv. chráněné bydlení. Svěřenci žijí ve vlastním bytě.



Kyjov - O vlastní dvojpokojový byt v Ústavu sociální péče pro mládež ( ÚSPM ) v Kyjově pečují už dva roky čtyři zdejší svěřenci.

Jedná se o původně služební byt, který vedení ústavu upravilo na tzv. chráněné bydlení. „ Jsou tady umístěny kluci po mentální, ale i zdravotní stránce na takové úrovni, že se do jisté míry mohou o sebe postarat. Potřebují ovšem odborný dohled personálu,“ vysvětlil ředitel ÚSPM Lubomír Brňák. „ Mohou si v kuchyňce uvařit kávu a čaj, nachystat si jednoduchou svačinu. Stravují se s ostatními. O úklid se starají sami,“ dodal.
Obyvatelé bytu se dopoledne věnují pracovní činnosti v ústavu. Pomáhají v prádelně, na zahradě či údržbářům, jeden z nich už léta dochází do kulturního domu. Odpoledne mají volno. Jdou zpravidla do města - do kina nebo na nákupy. „ Jsou vybaveni kartičkami se jménem, adresou a telefonem pro případ potíží. Žádné problémy jsme však s nimi zatím neměli. Hoši jsou bezvadní, “ podotkl Brňák.

Osmatřicetiletého Petra Procházku těší, že může s volným časem nakládat, jak uváží. „ Je to výborné. Když nejdu do města, čtu si, dívám se na televizi nebo vyšívám - dečky a ubrusy. To je můj největší koníček. Dokázal bych u toho sedět celé dny, hrozně mě to baví, “ svěřil se.
Jeho kamarád Petr Komárek, jemuž je 22 let, má na kole procestován celý hodonínský okres. Jak může, vyráží do přírody. „ Je jediný z našeho ústavu, co není zbaven svéprávnosti a má tedy občanský průkaz. Nechceme jej proto nijak blokovat, “ konstatoval Brňák.

Chráněné bydlení je podle něj mezistupněm k osamostatnění čtveřice svěřenců. „ Chceme je dostat na domy s pečovatelskou službou. Dva kluci už byli v Kyjově a ve Ždánicích takto umístěni, nyní má zažádáno právě Komárek, který by se měl stěhovat do Osvětiman. Snad to v jeho případě nebude žádný problém,“ říká Lubomír Brňák.
V letošním roce by měla být v areálu ústavu, kde žije 260 klientů, postavena Školička naděje. Po jejím dokončení by se uvolnily dvě třídy, jež pro výuku mentálně postižených dosud využívá jako detašované pracoviště kyjovská zvláštní škola. „ Také tyto prostory pak mají sloužit ke chráněnému bydlení. Chceme sem dát další čtyři kluky,“ poznamenal ředitel Brňák.
 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 

 
SLOVÁCKO č. 32, 7. 8. 2001

 

Prioritou nové ředitelky ÚSPM je Školička naděje

 

Kyjovský Ústav sociální péče má od minulé středy novou ředitelku. Na základě nedávného výběrového řízení, v němž o tento post v užším kole bojovali tři uchazeči, se jí stala 48letá Dagmar Andrešičová. Nahradila tak Lubomíra Brňáka, kterého bez udání důvodu v půli května odvolala přednostka okresního úřadu Danuše Křiváková.

Podle jejího vyjádření byla Andrešičová ze všech tří adeptů nejúspěšnější, když předložila nejpřijatelnější koncepci dalšího rozvoje zařízení, v němž je momentálně umístněno 250 klientů s tělesným, mentálním a smyslovým postižením. „ Zná dokonale prostředí ústavu, neboť po osm let působila jako speciální pedagožka v pomocné třídě, nacházející se v jeho areálu. Nejenže se za tu dobu sžila s klienty, ale komise ocenila i její záměry, podle nichž má ústav fungovat jako stacionář, ve kterém své místo najdou i děti z rodinné péče,“ uvedla přednostka.
Jak uvedla sama nová ředitelka, její prioritou pro nejbližší období bude vybudování a zprovoznění Školičky naděje s relaxačními třídami a logopedickou pracovnou, která své služby nabídne i mimoústavním dětem. „ V souvislosti s tímto projektem, který začne fungovat už narok, bych ráda zavedla více pracovních a výchovných činností. Chci tak zajistit co možná největší rozvoj zdejších dětí,“ řekla nám.
 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 

 

SLOVÁCKO č. 43, 23. 10. 2001

 

Zábavné odpoledne zvedá mentálně postiženým jejich sebevědomí

 

Zábavné odpoledne připravil v Diskolandu Olymp v Dubňanech Ústav sociální péče (ÚSPM) pro mládež v Kyjově. Přijeli na ně mentálně postižení chlapci z Kyjova a chovankyně ženských ústavů z Velehradu na Uherskohradišťsku a Pačlavic na Kroměřížsku.

„ Na hodinách taneční výchovy a sportovních hrách, kterých se společně účastníme, jsme navázali přátelské vztahy už před dlouhými lety. Toto setkání jsme uspořádali potřetí, pro naše kluky je to vždy společenská událost roku,“ uvedla vychovatelka kyjovského ÚSPM Helena Horáčková.


Podle vedoucí vychovatelky Dáši Novotné je před akcí v ústavu o poznání živěji. „ Jakmile je termín znám, klienti nemluví o ničem jiném. Doslova tím žijí. Nakupují dárečky a vyrábějí drobné pozornosti pro své velehradské a pačlavické kamarádky. Mnozí navázali už i citové vztahy, jsou to opravdové lásky. Ti, kterých se to týká, si pak dávají záležet, aby byli hladce oholeni, voněli a byli ustrojeni,“ řekla nám.
Obě vychovatelky se shodly na tom, že zábavné odpoledne, jehož součástí bylo tentokrát vedle diskotéky i vystoupení siláka Železného Zekona, slouží hlavně ke zvýšení sebevědomí mentálně postižených. A to právě u retardovaných v drtivé většině schází.
„ Společenská akce je formou nenásilné integrace do normální populace, klienti mají pocit, že jsou do ní začleněni. Mají tady větší možnost seberealizace, vše přispívá k jejich větší duševní pohodě. Vycházky nebo výlety jsou také oblíbené, ale toto je něco jiného, “ řekla Novotná.

Pro diskžokeje Luďka Ptáčka, jenž si okamžitě podmanil jásající dav, byla návštěva obyvatel tří moravských ústavů možností srovnání. „ Jsem velice rád, že jsem u toho mohl být. S mentálně postiženými se navazuje mnohem lepší kontakt než na běžných diskotékách. Jsou vděčnější, disciplinovanější. Je to jako s dětmi, “ konstatoval.
 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

 

 

SLOVÁCKO č. 51, 18. 12. 2001

 

Kyjovský ústav pro mentálně postižené oslavil čtyřicet let trvání

 

Čtyřicet let svého trvání si připomněl Ústav sociální péče (ÚSP) pro mládež v Kyjově. Při příležitosti oslav jubilea se tu uskutečnil den otevřených dveří, pro jehož účastníky byl vedle prohlídky areálu přichystán také kulturní program v podání zdejších svěřenců a jejich vychovatelů.

Historie ÚSP se začala psát 6.prosince 1961. Tehdy do ústavu přišly řádové sestry ze slovenské provincie kongregace sv. Kříže. Týden na to byl vedením zařízení pověřen Jan Judas, který také ihned připravoval příjem dětí. Tím úplně prvním dítětem se stala čtyři dny před Štědrým dnem Jaruška Tůmová.
Počátkem roku 1962 byli do ústavu přibíráni civilní zaměstnanci. Nastoupil odborný lékař Ivan Záhořík, vedoucí výchovy Libuše Zavřelová, pracovníci do kuchyně a do údržby. Jak se domov mentálně postižených rozrůstal, přibývalo i personálu.V součastné době se o 258 klientů, chlapců ve věku od tří do 50 let, stará 170 lidí. " Patří k nim osmdesát zdravotníků a třicet vychovatelů, zbytek tvoří provozní pracovníci, " upřesnila ředitelka ústavu Dagmar Andrešičová.


Výchova má smysl pro všechny
Chlapci, kteří bydlí ve čtyřech pavilonech, jsou podle stupně mentálního a zdravotního postižení rozděleni do dvanácti výchovných a stejného počtu ošetřovných skupin. „ V každé je od deseti do třinácti dětí. Ideální počet by byl šest. To je ale utopie, jako všude jinde. Stav personálu i finanční aspekt to prostě nedovolují, “ řekla Andrešičová.
Výchova, zařazena ve všech skupinách, je uzpůsobena tomu, jak to stupeň postižení dovolí. „ Smysl je v tom, že jakýkoliv kladný pocit, který je vyvolán, zpříjemňuje, zkvalitňuje a v podstatě i prodlužuje život klienta. Psychická pohoda je velkým přínosem, “ poznamenala vedoucí vychovatelka Dáša Novotná.
Od října tu podle jejích informací působí vychovatelka, která se speciálně stará o těžce mentálně postižené, což doposud bylo doménou zdravotnického personálu. „ Vyvádí je mimo oddělení , chodí do tělocvičny a na vycházky. Nepracuje se tak s nimi jen v hernách jako doposud, “ uvedla Novotná.
Dvanáct vybraných klientů pak v kyjovském ústavu navštěvuje pomocnou třídu. Jsou dvě - první funguje už asi deset let, druhá byla zřízena v loňském roce. Za svými žáky sem na čtyři vyučovací hodiny denně dochází dvojice kantorek ze Zvláštní školy v Kyjově.

Hraní, ale i práce, sport a tanec
Ve výchovných skupinách je výchova orientována na stránku smyslovou, rozumovou, výtvarnou, hudební, sportovní a pracovní. Ti, jichž se týká pracovní terapie, tak po dopoledním hraní si s kostkami, zpěvu nebo malování vypomáhají na oddělení, v prádelně či na zahradě.
Nejzručnější svěřenci pracují pod dohledem v dílnách. Zhotovují v nich hlavně keramiku a předložky na koberce a sedací podložky ze zbytků filce. „ Teď chystáme také košíkářskou dílnu, kde se budou kluci učit pracovat s proutím. Vyčleněna na ni bude jedna místnost ve sklepních prostorách, “ poznamenala Dáša Novotná.
Nudu všedního dne, narušenou procházkami po areálu a jeho okolí, vyplňují rekreační pobyty v přírodě - většinou na horách, ale i v létě u moře. Zhruba čtyřicet svěřenců se vždy vystřídá v tanečním kursu. Pár jednoduchých kroků, které se na nich naučí, pak využívají při společenských večerech. Ty jsou pořádány ve spolupráci s dívčími ústavy v Pačlavicích a na Velehradě, chodí však na ně i studentky za Střední zdravotnické školy v Kyjově.
Asi dvacítka nejnadanějších kluků se pravidelně účastní speciálních olympiád a soutěží v atletice, míčových hrách, lyžování a netradičních disciplínách, jenž jsou uzpůsobeny těžce mentálně postiženým.

Ústav prodělal velké změny
Kyjovský ústav sociální péče prodělal za poslední léta velké změny. Z oken zmizely mříže, které evokovaly atmosféru kriminálu. Nahrazeny byly speciálními okenními tabulemi z tvrzeného skla. Tři pavilony dostaly sedlovou střechu, všechny pak byly propojeny spojovacími krčky v úrovni prvního patra. Vybudována tu byla nová prádelna, kuchyně, sportovní areál s hřištěm na kopanou, atletickými sektory a víceúčelovou plochou s umělým povrchem. Před kolaudací je navíc venkovní bazén.
„ Momentálně probíhá v areálu výstavba takzvané Školičky naděje, kde budou tři třídy , jenž nahradí dosavadní dvě pomocné, “ upozornila ředitelka Andrešičová. Práce si podle ní vyžádají náklady ve výši 8,1 milionu korun. Ze státní pokladny bude poskytnuta dotace 5,4 mil. Kč, zbytek uvolní ústav z vlastních rezerv.
„ Školička, která bude sloužit hlavně našim klientům a částečně i dětem žijícím mimo ústav, by měla být otevřena v září příštího roku,“ doplnila Andrešičová.